Těhotná maminka a malá Emmička

Letos v létě jsem zjistila, že jsem těhotná. Po počátečních pocitech štěstí a radosti se dostavily pocity neznalosti a strachu. Vyrazila jsem tedy za svým gynekologem, který mi po ultrazvukovém vyšetření těhotenství potvrdil a ukázal mi malinkou kuličku, která se za 32 týdnů měla stát vytouženým miminkem. Pan doktor mi dal ujištění, že vše zatím vypadá v pořádku a vysvětlil mi průběh dalších vyšetření během těhotenství.

Strávila jsem hodiny na internetu čtením různých diskuzí a článků. Co všechno bych měla dělat a co naopak nedělat, jaká případná rizika hrozí, co jíst, jaké testy podstoupit, co je kyselina listová a na co je dobrá. Spoustu otázek jsem měla příště také na mého gynekologa. Ze všeho nejvíce mě ale zajímalo, jak se můžu ujistit, že je plod v pořádku.

Gynekolog mi doporučil, abych ve 12. týdnu podstoupila placený prvotrimestrální screening v centru prenatální diagnostiky. Tam mi odebrali mi krev a provedli ultrazvuk, po kterém mi pan doktor řekl, že riziko Downova syndromu je velmi malé, ale zcela vyloučit jej nemůže. I malá nejistota mi ale nedělala dobře. Chtěla jsem získat ještě větší jistotu.

Ptala jsem se jej, zda existuje možnost definitivního vyloučení a pan doktor mi řekl o neinvazivním prenatálním testování. Jedná se o nadstandardní genetické vyšetření plodu, které se provádí z odebrané krve těhotné ženy. Do několika týdnů bych prý mohla vědět, zda je plod zdravý, navíc bych se také dozvěděla pohlaví, které jsem stále ještě nevěděla.

Měla jsem jasno – požádala jsem o provedení testu, ale pan doktor mi ho nejprve rozmlouval s tím, že cena je celkem vysoká a že vzhledem k nízkému riziku by vyšetření nepodstupoval. Říkal, že pokud by se na dalším ultrazvuku něco ukázalo, tak se dá podstoupit amniocentéza, která velmi přesně diagnózu určí. Tento zákrok je ale invazivní a já jsem nemohla snést představu o jehle v mém břiše. Nechtěla jsem také čekat na další ultrazvuk, chtěla jsem vše vědět hned.

Odešla jsem tedy domů a večer jsme s manželem brouzdali internetem a četli si o tomto vyšetření. Vzhledem k tomu, že je to mé první těhotenství, nebyla jsem stále schopna zbavit se strachu. Našla jsem webovou stránku neinvazivního testu PrenatalSafe. Napsala jsem na email a druhý den mě kontaktovala koordinátorka a byla jsem pozvána k odběru krve. Vysvětlili mi, že se test provádí jako jediný v Evropě, a že i proto výsledek obdržím už do pár dnů. Celkem mě překvapilo, že jsem úplně první maminka v České republice, která jej podstupuje a tak jsem odcházela plná očekávání, ale i mírně nervózní. Za čtyři dny jsem se dozvěděla výsledek. Všechno je v pořádku a čekáme holčičku. Konečně jsem si pořádně oddechla a s manželem jsme mohli v klidu vymýšlet jméno.

Užívala jsem si další týdny těhotenství a ve 20. týdnu mi můj gynekolog udělal ultrazvuk a dal nám fotečky naší Emmičky, která se na nás už usmívala. Ptala jsem se, co bych teď měla dále dělat. Gynekolog mě poslal ve 25. týdnu na ultrazvukové vyšetření srdíčka (echokardiografii) a také vyšetření těhotenské cukrovky. Obojí jsem v minulém týdnu zvládla a zatím jsme obě s Emmičkou úplně v pořádku.

Ještě nás čeká 13 týdnů do porodu, ale už nyní vím, že rozhodnutí, investovat do prenatálního testu PrenatalSafe, bylo správné. I když mi doktoři říkali, že vzhledem k dobrému ultrazvuku a mému věku je riziko zanedbatelné, tak všechna vyšetření, která jsem v průběhu těhotenství absolvovala, pro mě měla smysl. Ta jistota a klid jsou opravdu k nezaplacení. Už se s manželem nemůžeme dočkat, až se nám Emmička narodí!